Originalita především

úterý 23. červen 2009 21:32

Milí příbuzní a příbuzné. Filmy o novinářích mne vždycky znovu pobaví. Asi stejně, jako doktory a sestry Chirurgové, dr. House nebo všechny ty ordinace a nemocnice, nebo piloty zaručeně autentické příběhy z jejich prostředí, kde odvážná dvojice, která o létání neví nic, ale o to je fešnější, přistane mírnix týrnyx s letadlem plným cestujících a vyraženým okénkem podle stručných pokynů z řídící věže.

 Takový novinář ve filmu má vždy neuspořádaný byt a rodinný život, obléká se jako šupák, jeho auto pamatuje první ropnou krizi, ale má čich na zajímavé informace. O co má vlas neupravenější, o to více vypije. A protože má ten úžasný čich na zajímavé informace, odpustí mu šéfredaktor i vedoucí vydání takřka cokoli a neváhá – tedy trochu váhá, což se projevuje větou: „máš na to 8 hodin, ani o chlup víc“ – posunout uzávěrku listu nebo zpravodajské relace nejmíň o dvě hodiny, protože „tu zprávu zkrátka musíme mít jako první“.

Dívka pak bývá prostou elévkou, ale zapálenou pro věc. Dnem i nocí čeká na svou příležitost, vzdělání nahrazuje drzostí, dělá si neustále poznámky, v době elektroniky do notýsku, všechno křížem krážem sleduje a nakonec je pro svou originalitu, odlišnost a vůbec přijata mezi ostřílené reportéry. Redakce má suma sumárum dva. Ostatní zaměstnanci jsou tam jako kompars a koukají.

Variantou může být i prostý elév, ale zapálený pro věc atd. viz výše.

Už Karel Čapek upozorňoval, že představy o novinářích a redakcích jsou nejen zkreslené, ale přímo naivní. Století se se stoletím sešlo a  – jsou tu pořád. Tedy ty představy.

Vždycky když v červnu skončí nové kolo přijímacího řízení na žurnalistiku, ten pocit déja vu se vrací.

Někteří adepti k nám zabloudí, protože jsme prostě na pražském nábřeží mezi FAMU, kam to zkusili nejdřív a filosofickou fakultou, kam to zkusí potom nebo zároveň. Jejich přijímací pouť končí na právech. Má to až komické podoby, protože na otázku, proč si podali přihlášku, si nejdřív musejí vyjasnit, kde to vlastně jsou.

Další uchazeči mluví o tom, že vždycky měli dobré slohy. Proč ne. Tuhle hlášku bereme jako povinný folklór. Když k tomu můžeme vidět nějaké zajímavé práce, nebo se dokonce dozvíme, že dotyčný a dotyčná už někde publikovat zkusili, jsme za tu informaci vděční.

Problémová bývá skupina, která vsadí na zmíněnou filmovou originalitu. Komisi sdělí, že média je nebaví, nikdy nic sami od sebe nenapsali, seznam přečtené literatury nechali doma a jména novinářů je nezajímají, protože s nimi nesouhlasí. Na chabou námitku, že nesouhlasit s někým znamená vědět s kým nesouhlasím a proč, upírají nepřítomný pohled do dálky. Když vyjdou za dveře, zbylé uchazeče informují: „tak jsem jim to teda řek, ty koukali“.

Fakt je, že je to pravda.

Barbora Osvaldová

MartinaBáro,11:3324.2.2010 11:33:28
seniorS omluvou19:3824.6.2009 19:38:44
seniorSluší se poděkovat19:2724.6.2009 19:27:27
NaďaK článku nemůžu19:1624.6.2009 19:16:19
Petr PolákMilá Barboro,15:0324.6.2009 15:03:40
osvaldovNovinari14:1124.6.2009 14:11:10
seniorS omluvou,13:2724.6.2009 13:27:00
esterMyslim si totez co Nuli10:0024.6.2009 10:00:39
NULIPáni, to je trefa!21:4123.6.2009 21:41:21

Počet příspěvků: 11, poslední 24.2.2010 11:33:28 Zobrazuji posledních 11 příspěvků.

Barbora Osvaldová

Barbora Osvaldová

především o médiích

Doc. PhDr. Barbora Osvaldová vystudovala Fakultu sociálních věd a publicistiky, spolupracuje s různými médii, působí jako vedoucí katedry žurnalistiky na Univerzite Karlově, předsedá Komisi pro etiku při Syndikátu novinářů ČR

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy